AUTOMOBILY GAZ díl 4

Automobily GAZ

4.díl Velké vozy z Gorkého. Převzato z časopisu svět motorů, z roku 1982.

Automobily GAZ
Automobily GAZ
Automobily GAZ
Automobily GAZ
Automobily GAZ
Brzy po skončení války dostala automo­bilka GAZ naléhavý úkol: urychleně vyvi­nout a zavést do výroby prostorný šesti­místný vůz, který by vyplnil mezeru mezi Pobědou a velkým reprezentačním typem ZIS - 110, vyráběným v Moskvě. Během necelých čtyř let vznikl nový GAZ - 12 (označovaný také jako ZIM), jehož dva funkční vzorky předvedli zástupci auto­mobilky 10. května 1949 v Kremlu. V létě 1950 se pak s novým sovětským automo­bilem seznámila široká veřejnost na mos­kevské výstavě ,, Automobilový a trakto­rový průmysl SSSR". Na podzim téhož roku se v Gorkém rozběhla sériová výroba. GAZ - 12 (ZIM) původně vyvíjeli ve dvou provedeních - vedle čtyřdveřového sedmi­místného sedanu exis­toval v roce 1949' i ele­gantní kabriolet, vzhle­dem k nedostatku volných výrobních kapacit se však nakonec do sériové výroby dostal jen uzavřený vůz, charakteristický mohut­nou dlouhou přídí a zaoblenou stupňovi­tou zádi s vystupujícími blatníky. Při roz­voru náprav 3200 mm měřil GAZ - 12 do délky 5530 mm, byl široký 1900 mm, vyso­ký 1660 mm a jeho pohotovostní hmot­nost dosahovala hodnoty 1950 kg. Kon­cepce tohoto rozměrného sedanu byla samozřejmě klasická, s motorem umístě­ným podélně nad přední nápravou a po­honem zadní tuhé nápravy, odpružené podélnými půleliptickými listovými pery. Přední kola měla nezávislé zavěšení na lichoběžníkových polonápravách se svislými vinutými pružinami.      
Pod dlouhou kapotou, jež se otevírala do strany, se ukrýval řadový šestiválec o ob­jemu 3485 cm3 a výkonu 66 kw při 3600 1/min, spojený s třístupňovou převodov­kou, novinkou bylo použiti kapalinového měniče točivého momentu. Na patnácti palcových kolech opatřených pneumati­kami 7,00 - 15 dosahoval GAZ - 12 největší rychlosti 120 km/h a 400 m s pev­ným startem absolvoval za 25 sekund. Spotřeba paliva odpovídala rozměrům a hmotnosti vozu: 18 až 20 litrů na 100 km. V základním provedení se GAZ - 12 (ZIM) vyráběl v letech 1950 až 1959 a byl velmi rozšířen jako služební vůz u různých podniků a institucí, četné automobily tohoto typu také v Sovětském svazu slou­žily jako taxíky. Pod označením GAZ- 12 se v Gorkém v období 1955 až 1960 vyráběly i vozy rychlé lékařské pomoci, prostorné "záchranky", s nimiž jsme se mohli běžně setkat v mnoha sovětských městech ještě počátkem sedmdesátých let, což svědčí o mimořádné trvanlivosti, která automobily tohoto typu charakteri­zovala. Sanitní GAZ - 12 B měl páté nahoru vyklápěcí dveře v zádi, jimiž se ukládala dovnitř nosítka s postiženým, navíc umožňoval přepravu dalších dvou sedících pacientů.
V roce 1959 skončila v Gorkém výroba pohodlného sedanu GAZ - 12 a z výrobní­ho pásu začal sjíždět jeho nástupce - vůz moderněji tvarovaný a luxusněji vybave­ný. Dostal typové označení GAZ - 13 a jméno "Čajka", ve srovnání se svým předchůdcem byl delší, širší a nižší (vnější rozměry.5600 x 2000 x 1620 mm). Nová Čajka už neměla šestiválcový motor - do vínku dostala nový vidlicový osmiválec o objemu 5526 cm3 a výkonu 143 kw při 4400 1/min spojený s třístupňovou samo­činnou převodovkou s tlačítkovým voličem na přístrojové desce. Přední nezávis­le zavěšená kola měla odpružení vinutými pružinami, vzadu byla opět po­háněná tuhá náprava s podélnými listový­mi pery. Při pohotovostní hmotnosti asi 2100 kg jezdila Čajka GAZ - 13 největší rychlostí kolem 160 km/h a z klidu na 100 km/h zrychlovala za 20 s. Prostorná a luxusně vybavená karosérie, jejíž tvary
i po více než dvou desetiletích splňují náročné požadavky kladené na automo­bily reprezentační kategorie, podvozek zaručující mimořádný jízdní komfort, vý­konný motor spojený se samočinnou pře­vodovkou a v neposlední řadě i velmi kvalitní úroveň zpracování - to jsou vlastnosti, které přinesly typu GAZ - 13 velkou popularitu. Čajka se stala v  šedesátých letech nejrozšířenějším reprezentačním automobilem v zemích socialistického tábora, vyráběla se celých patnáct roků a dodnes patří neodmyslitelně k parku služebních vozidel reprezentačního cha­rakteru nejen v Sovětském svazu, ale i u nás a v dalších spřátelených zemích.
V předvečer oslav 60. výročí VŘSR v říjnu 1977 představila automobilka GAZ svůj nový reprezentační automobil, nesoucí opět jméno Čajka (tentokrát ovšem spolu s typovým označením GAZ - 14). Luxusní sedmimístný vůz ve srovnání s dřívějším typem téhož jména ještě ;,povyrostl" ­rozvor náprav se zvětšil na 3450 mm a délka přesáhla šestimetrovou hranici (6115 mm). Výkon osvědčeného vidlico­vého osmiválce 5526 cm3 vzrostl na 162 kw pří 4200 l/min, takže automobil s pohotovostní hmotností kolem 2500 kg dosahuje největší rychlosti asi 175 km/ho Čajka GAZ - 14 se vyrábí ve velmi malých počtech, odpovídajících trendu snižování množství velkých reprezentačních automobilů (v řadě sovětských podniků a institucí dřívější Čajku GAZ - 13 nahradili menším typem Volga). V každém případě však je nová Čajka důkazem toho, že v Gorkém moderní reprezentační automobil vyrobit umějí a že poválečná tradice velkých vozů značky GAZ bude mít i v tomto desetiletí své pokračování.
Jan Tuček.                                                                                                                        Snímky archiv autora
 
16.11.2007 19:30:21
ja.murtinger
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one