AUTOMOBILY GAZ díl 2

Automobily GAZ

2.díl Gazíky do terénu. Převzato z časopisu svět motorů, z roku 1982.

Automobily GAZ
Automobily GAZ
Automobily GAZ
Automobily GAZ
  
Půl století automobilů.
V,roce 1938 začali konstruktéři automo­bilky v Gorkém pracovat na projektu, který nesl označení GAZ-61. Šlo o to, vyvinout výkonný a spolehlivý automobil s pohonem čtyř kol, schopný překonávat i velmi obtížné terénní úseky. Přitom bylo nutné vycházet co nejvíce z již existují­cích sériově vyráběných komponentů značky GAZ. Skupina nadšenců, vedená hlavním konstruktérem V. A. Gračevem, nakonec vzala za základ nového terénní­ho automobilu upravený podvozek osob­ního vozu GAZ-M 1, šestiválcový motor objemu 3485 cm3 (s výkonem zvýšeným na 63 kw), čtyřstupňovou převodovku z nákladního typu GAZ-A a karosérii fae­ton z prototypu GAZ-11-40. Nový terénní vůz dostal označení GAZ-61-40 a už při prvních provozních zkouškách oj červenci a srpnu 1939 dokázal, že investované prostředky a úsilí nebyly marné. Faeton se čtyřmi poháněnými koly a s pohotovostní možností kolem 1550 kg) zdolával stou­pání se sklonem 430, dokázal projet vrs­tvou bahna hlubokou 40 cm a překonával brody hluboké 80 cm.
Od zdařilých prototypů k sériové výrobě však bylo ještě dost daleko - výrobní kapacity automobilky GAZ byly v té době plně vytíženy produkcí osobních a nákladních vozů, a tak na terénní automobil ­přišla řada prakticky až v předvečer velké vlastenecké války, koncem jara 941. Terénních vozů GAZ-61-40s otevře­nými karosériemi se nakonec vyrobilo jen několik kusů - hlavni pod II produkce automobilů řady GAZ-61 připadl na pěti­místný sedan GAZ-61-73. Tento vůz, charakteristický na první pohled vysoko po­sazenou karosérií (o 150 mm výše než běžného sedanu GAZ-11-73) a poháně­nou tuhou přední nápravou, vznikl v létě 1941 v počtu několika desítek kusů, poz­ději jej v omezených počtech vyráběli ještě v letech 1942 a 1943.
Při rozvoru náprav 2845 mm byl terénní sedan GAZ-61-73dlouhý4670 mm, široký 1770 mm a vysoký 1930 mm; pohotovost­ní hmotnost 1650 kg nebyla právě malá, ale výkonný a pružný tři a půl litrový šesti­válec (63 kw) si s ní bez obtíží poradil ­mimo jiné i díky vhodně odstupňované čtyřstupňové převodovce. Robustní se­dany s pohonem čtyř kol sloužily v Sovět­ské armádě především jako velitelské automobily - jezdili v nich např. velitelé armád K. Vorošilov, G, Žukov, I. Koněv a další. Kromě zmíněných sedanů s poho­nem 4 x 4 se však v roce 1941 v Gorkém vyráběly i pikapy s pohonem čtyř kol. Měly označení GAZ-61-4f5, i v nejtěžším teré­nu mohly přepravovat 400 kg nákladu.
V červnu 1941 napadli hitlerovci Sovětský svaz - začala Velká vlastenecká válka. Automobilka v Gorkém dostala nový úkol: urychleně dokončit vývoj a  zahájit výro­bu lehkého terénního vozu GAZ-64, na jehož přípravě v té době tým vedený V. A. Gračevem pracoval. Během necelých dvou měsíců byly první funkční vzorky nového "gazíku" na světě a koncem podzimu 1941 se už sériové vozy GAZ-64 objevily u jednotek Sovětské armády. Nový automobil měl jednoduchou otevře­nou karosérií bez dveří, velmi robustní obdélníkový rám a obě nápravy poháně­né. Přední náprava byla odpružena dvěma dvojicemi podélných čtvrteliptických listových per, zadní nápravu nesla dvě podélná půleliptická listová pera. Pod kapotami funkčních vzorků tohoto typu se objevily čtyřválcové i šestiválcové mo­tory. pro sériovou výrobu však nakonec použili osvědčený čtyřválcový' motor 3285 cm3 výkonu 37 kw, který se souběž­ně montoval do nákladního jedena půltu­nového vozu GAZ-MM. Také čtyřstupňo­vá převodovka pocházela z vojenské ver­ze nákladního typu GAZ-MM. GAZ-64 měl rozvor náprav 2100 mm a vnější rozměry 3660 x 1530 x 1900 mm, jeho pohoto­vostní hmotnost se blížila hodnotě 1200 kg. Podle záznamů v podnikovém archivu se v období 1941 až 1942 vyrobilo celkem 686 vozů GAZ-64.
Koncem roku 1942 v Gorkém vyhodnotili' zkušenosti z provozu "čtyřiašedesátky" a pustili se do rekonstrukce. Především bylo třeba zvětšit rozchod kol, aby vůz získal lepší stabilitu, tolik potřebnou na válečných cestách rozbrázděných koly těžkých děl a pásy tanků. Rekonstruovaný vůz dostal označení GAZ-67, měl zvětšený rozchod kol vpředu i vzadu (1450 mm namísto původních 1250 mm) a zkrácený přední í zadní převis karosérie (délka se zmenšila na 3350 mm). Ve srovnání s pů­vodním "gazíkem" byl nový typ širší (1690 mm) a nižší (1700 mm), jeho poho­tovostní hmotnost vzrostla asi na 1300 kg. Se čtyřválcovým motorem, jehož výkon se zvýšil na 40 kw, dosahoval GAZ-67 na silnici největší rychlosti nad 90 km/h a průměrně spotřeboval 15 I benzínu na 100 km. Dalšími úpravami prošel "gazík" na jaře 1944 - dostal zvětšený chladič, závěsné zařízení umožňující tahat přívěsy o hmotnosti 800 kg ... atd. Od té doby nesl označení GAZ -67 B a vyráběl se až do roku 1953. Ze 62 843 vozů GAZ-67 a GAZ­67 8, které v průběhu deseti let opustily výrobní linku automobilky v Gorkém, dodnes nemalá část jezdí na sovětském venkově.
Na tradici "sedmašedesátky" navázal v roce 1953 nový typ GAZ-69. Nový "ga­zík" má rozvor náprav 2300 mm, obě tuhé poháněné nápravy byly odpružené podél­nými půleliptickými listovými pery, karo­série měla zcela nové tvary. GAZ-69 do­stal do vínku čtyřválcový motor SV typu M-20 z osobního vozu Poběda. Z objemu 2112 cm3 dával výkon 38 kw a byl spojen s třístupňovou převodovkou doplněnou dvoustupňovou "redukcí". Automobil s vnějšími rozměry 3850 x 1750_x 1920 mm měl pohotovostní hmotnost asi 1530 kg a na silnici dosahoval nejvyšší, rychlosti 90 km/ho Kromě nákladního provedení (osmimíst­né se dvěma bočními dveří a třetími dvířky v zádi) se vyráběl také pětimístný GAZ-69 A se čtyřdveřovou karosérií s pevnou zadní stěnou. Výrobu osmimístného mo­delu GAZ-69 předali už koncem roku 1954 z Gorkého do Uljanovského automobilo­vého závodu, od roku 1956 se pak v Ulja­novsku vyráběl i čtyřdveřový GAZ-69 A. Postupně modernizovanou "devětašede­sátku" produkovala továrna v Uljanovsku až do roku 1972.
Jan Tuček
Snímky archiv autora
 
07.11.2007 17:14:23
ja.murtinger
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one